neděle 30. června 2019

Neděle...


K moři už letos nepojedeme, tak aspoň doma trochu té přímořské atmosféry... 




A protože už jsem si dlouho nic neupekla, tak ještě jedna radost... 



Meruňkový koláč, podle vlastního receptu, low carb (nikoliv nocarb) 

1 tučný Jaroměřický tvaroh
3 vajíčka 
cca 80 g másla - rozpustit
50 g hrubé mouky
40 g kokosové mouky
10 g mandlové mouky 
1 rovná lžíce medu
1 rovná lžička sody
vanilková pasta - cca 1 lžička 
meruňky
maliny
2 špetky třtinového cukru - na meruňky
kokos - na posypání meruněk a vysypání formy
máslo - na vymazání formy

Tvaroh a vajíčka vyšlehat a přidat máslo, med, mouky. Nalít do vymazané formy. Poklást ovocem, posypat malinko cukrem a kokosem. Péct na 160 st. cca 30 minut. 
Podávat se šlehačkou. 
Je to vynikající! 

neděle 31. března 2019

Litomyšl

Konečně! Konec března! Všechny úkoly odškrtnuté, všechna přiznání odevzdaná... Vždycky, když si v lednu píšu seznam, co všechno je třeba za 3 měsíce stihnout, nechápu, že to dám. Ale nestresuju se, už jsem za ty roky zjistila,že je to zbytečné. Ještě se nestalo, že bych nestihla termín (klepu na dřevo!:-)). 

První neúčetní víkend jsme vyrazili na výlet. Na horách je ještě plno sněhu, tak jsme se vydali na zámek, tentokrát do východních Čech.


Zámecká kaple, malba je původní, ze 16. století




V každém pokoji je jiná výmalba



Pohovka, která sloužila k intimním hovorům



Inspirativní parkety... 



 Kolem zámku jsou sochy Olbrama Zoubka, který se podílel na opravě sgrafit, kterými je vyzdobena fasáda zámku. Je jich 8.000 a každé je jiné...



Klášterní zahrada



Fontána, bohužel ještě bez vody




V pátek mě čeká delší cesta, pojedu do Prahy, na PPM. Těším se moc! Na cestu, moc ráda jezdím sama vlakem... a vůbec na všechno. Jsem ráda sama ve velkém městě. 

pátek 15. března 2019

Je to těžké...


...navázat (asi spíš začít znovu) na blog, když to člověk tak zanedbává tak dlouho jako já.
Zásadní změny se udály dvě, vrátila jsem se k šití a změnila jsem jídelníček. Z obojího jsem nadšená!
Za můj návrat k šití může kamarádka Šárka, které jsem před lety k Vánocům ušila peněženku. Už ji měla fakt hodně zničenou, říkala jsem jí, vyhoď ji a kup si novou, já na šití nemám čas. Ale ona neposlechla, říkala, že počká. Když už čekala dlouho, napsala SMS "Ježíškovi", že si moc přeje novou peněženku. Za pár dní přišlo další přání, dcera si přála prostírání... Tak jsem se do toho dala. Obojí se povedlo a já jsem si připomněla ten příjemný pocit, když něco vyrobím vlastníma rukama. A tak teď zase dělím svoje útraty mezi Patchworkový obchod a knihkupectví. Práce neubývá, spíš naopak, ale když se to dobře zorganizuje, tak to jde.




Když jsem šila prostírání pro Aničku, odešel mi pedál od šicího stroje, takže jsem to došila tak, že já seděla u stroje a manžel mačkal pedál v rukách a když správně zmáčkl, tak to šilo! Než bylo hotovo, byla jsem zpocená až na... Ani jsem si to prostírání nevyfotila...

Protože oprava starého stroje nebyla úplně levná a chudák už nebyl v nejlepší kondici, nechala jsem ho panu opraváři na ND a udělala si po Vánocích radost novým miláčkem


Je to trochu jiný level šití a ten stoleček je k nezaplacení. Jako první dílka na novém stroji jsem vyrobila hračky pro miminka





Tak, začala jsem zase psát, další radost! 



čtvrtek 1. března 2018

Cieszyn

V sobotu se nám chtělo i nechtělo na výlet. Mráz už začínal vystrkovat růžky a moje zimní vybavení je vyloženě městské... Tak jsme vynechali hory a za cíl našeho výletu zvolili Cieszyn. Ačkoliv to máme kousek, nikdy jsem tam nebyla. A pro Polsko já mám slabost.

Rynek












Sem bychom určitě zašli, ale historická restaurace Pod brunatnym jeleniem je zavřená a na prodej.



Kostel sv. Marie Magdaleny







Modernizace...












Jedna z mnoha těšínských kaváren/cukráren



Nezachytila jsem manželův zákusek, který se jmenoval Pijak. A rozhodně dělal svém jménu čest. V rámci Suchého února bych si ho rozhodně dát nemohla. Ale ochutnala jsem :-)



















A abychom si tu polskou náladu ještě chvilku zachovali, doma na nás čekal pravý Sernik. Není tak krásný jako z cukrárny, ale byl skvělý!



Suchej únor...

Byla to zajímavá zkušenost. Nemám pevnou vůli, jsem věčný začátečník. Snadno se pro něco nadchnu a za chvilku mě to přestane bavit. Proto jsem byla zvědavá, jestli to vydržím. 
Nejsem závislá na alkoholu. Ale přesto, naposledy jsem měsíc nepila alkohol... no nevím kdy. Když mi bylo patnáct? :-) Ano, i v těhotenství jsem si občas malinkou skleničku vína dala. Začátek byl lehký a říkala jsem si, že vydržím až do Velikonoc... :-)ale v půlce února přišla krize (úspěšně jsem ji překonala) a to jsem si řekla, že do konce měsíce stačí. 
Nejvíc mi chyběla sklenička vína u žehlení a u vaření. A pak taková ta večerní pohoda, kdy děti zalezou do svých pokojů a my máme s mužem po celém dni chvilku klidu pro sebe. 
Jsem ráda, že jsem měla pevnou vůli a fakt vydržela, někteří sušiči pili ve velkém nealko pivo, já jsem měla jednu plechovku. V sobotu jsem se rozšoupla a dala si Vineu :-).



Čekala jsem, že když nebudu pít alkohol, zhubnu. Ani náhodou, ale asi to bylo tím, že jsem měla mnohem větší chuť na sladké. 

Během února jsem totiž zjistila, že daleko větší problém by byl Únor bez cukru... tam si myslím, že bych měsíc nedala. Rozhodně ne v období daňových přiznání... Ale je to výzva!

Dárek k zakončení Suchého února



K půlnoci jsme odpočítávali jako na Silvestra :-)



úterý 4. července 2017

Polsko, má (nová) láska...




Dovolenou v Polsku jsme plánovali už docela dlouho, ale až letos jsme byli dost odvážní a zkusili jsme to. Reakce okolí byly prakticky u všech stejné - Do Polska??? Ale my jsme se nedali, lákalo nás právě to, že tam moc lidí nejezdí, není tam vedro a taky jsme tam ještě nebyli, tak bylo třeba to zkusit. 

Můj muž vybral kemp ve městě Wladyslawowo, resp. Chlapowo. A vybral dobře. Kemp je na útesu, což trochu komplikuje přístup k moři, ale zato umožňuje nádherný výhled. Vybavení a vůbec všechno v kempu bylo super. Hned u vjezdu sámoška s dostatečným výběrem, vedle restaurace (kde prej dobře vaří, ale my jsme si vybrali jídlo, které, ne že bylo hnusné, ale ta kombinace!!! Foto níže.) Z druhé strany stánek s ovocem a zeleninou a přes cestu stánek s gofry a zmrzlinou. Zkrátka, člověk z kempu de facto nemusí vytáhnout paty. Ale! To by byla velká škoda! My jsme za těch pět dní stihli aspoň základ... 

A teď už obrazem...

Cesta z Ostravy směr Gdaňsk vypadá prakticky celou dobu takto, cesta a rovina... na druhou stranu, za celých cca 700 km bylo jedno zúžení směrem tam a jedno směrem zpátky. Což se s naší slavnou D1 nedá srovnat. Stejně tak je fajn, že zastavit se dá nejen na benzinkách, ale i na odpočivadlech, kde je čisté a funkční WC, často i hřiště pro děti a dost trávníku, aby se tam proběhl i pes.



Mýtná brána, která mi připomněla dobu dávno minulou, opět jsem byla překvapená, že po nás chtějí zaplatit a neptají se, jestli máme něco k proclení... :-)



První pohled na moře... 




Nový stan jsme stavěli v mírném dešti, ale bez komplikací :-)



Tady už je v plné kráse.



Konečně na pláži! No a co, že na koupání to nebylo ani omylem. Nechápu, jak jsem si mohla tolik let myslet, že moře nepotřebuju! 






Druhý den ráno už to vypadalo jinak :-)



První výlet na maják Rozewie a do Helu.














 Halibut a pstruh s bylinkovým máslem... Delikatesa!







Likér s tímto názvem jsme si prostě museli koupit! :-)



a abychom byli styloví, koupili jsme si i štamrplata


Třetí den bylo opět krásné počasí, pohled od stanu k moři.





Gdaňsk...

Zírala jsem na ty jeřáby asi 10 minut, nechápu, že se jim ty lana nezamotají a že se nesrazí!



Radnice




Největší cihlový kostel na světě, Bazylika Mariacka.
Muž vyšel až nahoru - 400 schodů. Já jsem se "obětovala" a hlídala dole psa :-)





Jeden z nejzdobnějších domů - zbrojnice :-)




Na nábřeží




Oběd. Já jsem si dala sledě po kašubsku, ovšem netušila jsem, že sleď = slaneček :-D Ta zelenina okolo působila na můj jazyk jako balzám :-) ale kdo má slanečky rád, ten by si určitě pochutnal.
Muž byl konzervativní a pochutnal si :-)







Sopot

a slavné molo. Jen škoda, že se tam nesmí se psem, tak jsme museli na procházku každý zvlášť ...







Když jsem se procházela já, muž čekal na lavičce. Já jsem šla čekat do kavárny :-)
Zkoušela jsem číst v polštině knihu Piaskowa góra. Četla jsem ji před rokem česky a moc se mi líbila. Tak jsem si ji koupila v originále a přečtu si paralelně ještě jednou. Taky jsem si koupila kuchařku a doma Polštinu pro samouky - strašně se mi polština líbí!




Večer už jsme byli rádi, že jsme rádi. Hlavně Cherinka...




Ranní procházka po pláži




Nahoře je kemp



Jastrzębia Góra - tady bylo moře o poznání bouřlivější, sem se určitě vrátíme!










A tady je to jídlo, o kterém jsem psala na začátku. Podle jídelního lístku jsem si myslela, že to bude přírodní řízek a kyselé zelí s chilli. Pravda psali tam i o sýru... tak jsem byla zvědavá.
Ovšem ten řízek byl v trojobalu! Na tom kysané zelí se stopami chilli a tom sýr a to celé zapečené... a k tomu šťouchané brambory a jeden zeleninový salát prakticky bez chuti a ten druhý byl na sladko, ale byl dobrý... Vidím, že v polských restauracích bude třeba víc obezřetnosti!


Poslední snídaně



Sbalit, pak ještě na chvilku na pláž, vykoupat se a hurá domů.....



Pravda, Cherinka to naše koupání moc neocenila, když viděla jak můj muž mizí ve vlnách, tak z toho byla poněkud na nervy... :-) Je to naše zlatíčko, ale nejsem si úplně jistá, jak moc si ty naše dovolené užívá...